Staré penzijko vs. nové DPS: Bezpečí, které může stát výnos.

Autor: David Stříbný – finanční poradce, ČNB registrace 71981080

Staré penzijní připojištění a dnešní doplňkové penzijní spoření nejsou totéž. Liší se zejména způsobem investování, garancemi, kolísáním hodnoty i dlouhodobým výnosovým potenciálem.

Staré penzijko: jistota nezáporného výsledku

Penzijní připojištění bylo možné nově sjednat do konce roku 2012. Jeho prostředky jsou dnes vedeny v transformovaných fondech. Ty musí dodržovat garanci nezáporného ročního zhodnocení – klientovi tedy fond nesmí za kalendářní rok připsat záporný výsledek.

Tato podmínka zní na první pohled velmi pozitivně, ve skutečnosti je však největší slabinou starého penzijka. Fond musí investovat velmi konzervativně a držet velkou část majetku v dluhopisech a nástrojích peněžního trhu. Výnos proto často nepřekoná inflaci a reálná kupní síla úspor může klesat.

Podle údajů Asociace penzijních společností dosáhly transformované fondy ve sledovaném desetiletém období průměrného zhodnocení přibližně 1,19 % ročně.

DPS může krátkodobě klesnout

Doplňkové penzijní spoření, které funguje od roku 2013, nabízí více investičních strategií – od konzervativních po dynamické. U účastnických fondů není zaručen každoroční nezáporný výnos. Hodnota proto může v některém roce klesnout, zejména u dynamických strategií.

Právě možnost přijmout krátkodobé kolísání ale umožňuje investovat větší část prostředků do akcií a dosahovat násobně vyššího dlouhodobého výnosového potenciálu. Například Conseq Globální akciový účastnický fond, nejvýkonnější z dlouhodobě fungujících dynamických účastnických fondů v době zpracování článku, dosáhl za posledních deset let průměrného zhodnocení přibližně 9,67 % ročně, kumulativně 151,75 %.

Když jistota ohrožuje samotný cíl

Představte si, že klient společně s finančním poradcem stanoví, že pro důstojné čerpání renty bude v penzi potřebovat kapitál 4 miliony Kč. Při horizontu 30 let a průměrném výnosu 1,2 % ročně by musel pravidelně investovat přibližně 9 200 Kč měsíčně. Taková částka je pro většinu domácností nereálná.

Člověk, který se považuje za konzervativního, se tak může paradoxně stát hazardérem – nikoli proto, že příliš riskuje kolísání hodnoty investice, ale protože velmi pravděpodobně nevytvoří kapitál potřebný ke splnění svého cíle. Naopak dynamicky investující člověk může na první pohled působit jako hazardér, avšak při dlouhém investičním horizontu, pravidelném investování a dostatečné diverzifikaci může jednat ve skutečnosti konzervativněji: přijímá krátkodobé kolísání, aby zvýšil pravděpodobnost dosažení dlouhodobého cíle.

Vyšší očekávaný výnos samozřejmě není zaručen a dynamická investice může dočasně výrazně poklesnout. Skutečným rizikem však není pouze kolísání hodnoty. Rizikem je také to, že kvůli příliš nízkému výnosu svého cíle vůbec nedosáhnete.

Která varianta je vhodnější?

Záleží na věku, investičním horizontu, toleranci kolísání a konkrétních podmínkách staré smlouvy. Starší smlouvy mohou obsahovat výhodu výsluhové penze nebo jiné individuální parametry, proto není správné je rušit bez předchozího porovnání.

U člověka s dlouhým horizontem však může být příliš konzervativní strategie větším rizikem než krátkodobé kolísání. Rozhodující totiž není jen to, zda účet nikdy meziročně neklesne, ale také zda úspory dlouhodobě překonají inflaci a vytvoří potřebný kapitál.